Návod, jak se dostat do SAKO Brno hned...od Petra Najmana
Petr Najman si v roce 1993 řekl, že si v SAKO Brno odpracuje maximálně pětiletku. Zkrátka jen si uklidí na pracovišti a hned zase půjde. No a letos začíná už 7. pětiletku😊
Do SAKO Brno jste nastoupil ještě před svojí třicítkou. Jak jste vlastně k „saku“ přišel?
Pracoval jsem v Královopolské strojírně a pak v pivovaru, jenže tam byl třísměnný provoz a to jsem dělat nechtěl. SAKO mi doporučil známý. To se psal rok 1993. Nemohl jsem hned odejít, v pivovaru mi nabídli 6+2 měsíce výpovědní lhůtu. Já jsem ale potřeboval jsem jít co nejdříve a tak jsem dostal radu, jak by šlo odejít hned – stačí prý jenom zbít vedoucího provozu. Tomu jsem se smál, a neměl to samozřejmě v úmyslu. Můj vedoucí se ale o této radě nějak dozvěděl a hned mi volal, že když teda jinak nedám, že mě do „saka“ pouští hned...
Takže jste přišel na spalovnu…
Chtěl jsem na spalovnu, na Jedovnickou, jenže tam nebylo aktuálně místo. Personální mě převelela na Svoz, který sídlí na Černovické, s příslibem, že se o místo na spalovně se můžu klidně ucházet později, budu-li chtít. Takže jsem nastoupil na Černovickou do dílen jako zámečník. Prozatím, říkal jsem si. Ze začátku jsem docela litoval, dílna v nepořádku, zaskládaná, skrz ni vedla jen úzká cestička jako průchod. Když odjeli tehdejší kolegové na dovolenou, vynosil a vyvozil jsem odtud čtyři plné kontejnery nepořádku, aby se tam dalo alespoň chodit. A pořád jsem čekal, až budu moct přestoupit ze svozu na spalovnu…
Aha. A plánoval jste vůbec u nás zůstat déle?
Upřímně – odhadoval jsem, že maximálně pětiletku a jdu. Pak jsem si navykl, dostal přidáno a šlo to. Tak jsem tady udržel těch 30 let. Relativně hodně krát jsem dostal jiné pracovní nabídky, i za trojnásobek peněz. Ale nebylo to pro mě celkově tak zajímavé, zvykl jsem si v SAKO, zvykl jsem si na svozu na Černovické a pak už ani na spalovnu na Jedovnické nechtěl.
Pracovní atmosféra v době Vašeho nástupu a dnes. Změnilo se něco?
Asi Vám to řekne víc lidí. Tolerovala se spousta věcí, byla větší volnost. Přitom se stihlo hodně práce. Takže čekám, až dnešní mladí začnou ukazovat, co v nich je 😊
Vzpomínáte si ještě na Váš typický pracovní den od příchodu do práce až po odchod? Jak se liší od dnešního?
Třeba vůbec jsme neopravovali velkoobjemové kontejnery. Mnohem více jsme dělali na autech. Materiály byly kvalitnější, vše vydrželo déle. Nářadí jsme měli většinou bez elektriky, do proudu šla maximálně svářečka, všechny stroje byly velké. Dnešní doba je v tomhle ulehčená.
A co Brno, jak se změnilo? Třeba v chování k popelářům?
Protože pracuji převážně v dílně, tak to nemohu dost dobře posoudit. Ale když jedeme ven, například k nefunkčnímu autu, tak lidé si myslí, že jsme povinni pro ně udělat první poslední. I město samotné se změnilo. Nikam se bez zácpy nedostanete. Taky mám pocit, že konkurenční firmy po sobě moc neuklízí.
Na kterého spolupracovníka, šéfa, ředitele vzpomínáte nejraději?
Určitě na ředitele Karla Peroutku, ten uměl vykládat vždycky hooodně dlouho 😊 Často když jsem šel na skok za jeho sekretářkou Martou, tak jsem tam zůstal na „kus řeči“... Někdy hooodně dlouho 😊
